Nuže, milí, drazí, konečně se vám ze svého stanoviště hlásí vaše drahá Chůva k pohledání:) Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale vážně nebyl čas si ani uprdnout, natož psát o tom jak se mám:)
Tak jakže to vlastně všechno začalo, probíhalo a zatím probíhá?
Na letišti mě, moji českou spolucestujici, a obrovskou hromadu Dojče atletů posbíral týpek z agentury a odvezl nás do školy. Nikdo ale jako neřekl, že to bude cesta z města dlouhá jak tejden před vejplatou, navíc v neklimatizovaným buse když venku bylo 31 stupňů Celsiových...takže Kjája, která se chytře nezásobila, přijela na místo určení vyprahlá jak velbloud co před přechodem pouště zapomněl načepovat do hrbu... Totálně vyčerpaní, upocený, hladoví, upatlaný a někteří z nás i vypatlaný:) jsme byli nahnáni do společenský místnosti, kde jsme dostali instrukce co a jak, kde co je a tak, vyfasovali jsme pizzu, vodu a klíče od pokoje a byli jsme pro zbytek večera propuštěni.
V pokoji už na mě čekala moje švédiše spolubydliše. A jak mi jeden chytrý člověk řekl: "Jestliže Švédové vynalezli švédskou trojku, tak bude určite chytrá a vpohodě":)) A taky byla!!! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o její zemi. Například, jak přežít kdybych skončila jako švédský bezdomovec:)) Pokud vás tato informace taky zajímá, neváhejte mě kontaktovat a já se s vámi ráda podělím o info:) Jinak jsem se dozvěděla například, že ve Švédsku jsou velkou atrakcí losi-losové, jakkoliv jim chcete říkat..lidi se na ně jezdí dívat z celé Evropy a jako suvenýr si pak na památku můžou koupit losí bobek:)))) Nevím jak vy, ale já se tam rozhodně chystám, už jen pro ten kakánek:) Jo a kdybyste chtěli třeba nějakému Švédovi poděkovat za pěknou švédskou trojku, tak stačí říct: "tak":))
No, a jak, že to tam probíhalo, vypadalo? Celý kampus vypadal spíš jako obrovský park, kam bylo zasazeno pár starobylých budov. Ráno jsem z okna mohla dokonce vidět srnky na pastvě. To byla jedna z těch hezčích věcí ve škole...
Mezi ty horší věci patřilo jídlo a sprchy...Ráno snídaně v nevábně smrdící jídelně. Ten smrad bych dechberoucí. Nicméně po několika minutách vám stejně všechny čichové buňky odumřely, takže už jsme to pak neřešili. Ne tak lehce už jídlo....snídaně byly to jediný co se dalo pozřít, aniž byste se museli bát, že vám žaludek příjde popřát dobrej den:) Třeba ryba, tu snad ještě živou posypali něčím, co si říkalo směs koření, a hodili narychlo do mikrovlnky těsně předtím, než nám to s radostí naservírovali..no, ještě, že tam byli alespoň ty dvě polosyrový brambory, jinak bychom všichni umřeli hlady. Toliko k jídlu.
A sprchy? Ty se popsat ani nedají...to se prostě musí prožít. Z těch pěti, co tam pro tu stovku au pair bylo, půlka nefungovala a z jedný tekla jen vařící voda. Ráno zase tekla pro změnu jen voda ledová, takže ve sprchách jsme se rozhodně nenudili:))) Ale nevadí, otužovaní musí být.
Celý dny jsme jinak trávili ve škole. Já jsem samozřejmě patřila do třídy s názvem First Class, čili 1.třída:) A naše úča byla prostě úúúúžasná. Byla milá, hodná, pořád se usmívala a neustále nás povzbuzovala a podporovala. Můžeme jen litovat, že téměř žádná naše učitelka v Čechách nikdy nebyla jako ona...a škola celkově ušla. Čekala jsem, že to bude mnohem horší, ale nakonec jsem si to fakt užila. Byla sranda, poznala jsem spoustu nových lidí, dozvěděla se hromadu informací o různých národnostech a dokonce jsem si užila i "sing along" večer. To je akce, kdy se všechny třídy sejdou v jakémsi divadle a lidi z každé národnosti musí na podium a zazpívají a předvedou nějakou typickou dětskou písničku. Byla to sranda a Kjája si to užila o to víc, když zařídila, že nemusí sama s českou spoluaupairkou vystupovat a může se vpoklidu přidat k početné dojče group. Ježiši, těch tam bylo, že si člověk připadal jak na nějakým dojče sletu...
Poslední den školy nás vzali do centra New Yorku....nikdy jsem nechápala jak lidi po návštěvě toho města můžou říct, že milujou NY. Já tam byla jen chvilku, ale už po prvních pár minutách jsem si říkala: "Miluju New York!!!!":))) To město vám prostě vezme dech!
V pátek ráno jsme si už jen zabalili, nechali se odvézt na letiště a letěli k rodinám. V jednu chvíli jsem vážně uvažovala o tom, že na to kašlu a vezmu první let zpátky do Prahy, ale nakonec jsem odevzdaně nastoupila do letadla směr Jacksonville, Florida.
P.S. Fotky můžete brzy najít na následující adrese: http://chuvakpohledani.rajce.idnes.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat