Dobrý den mí drazí, krásní a milovaníííí levandulovíííí:)
Přijměte, prosím, mé hluboké, upřímné a kající se omluvy za to, že jsem tak dlouho nenapsala!!! Neuvěříte, ale zuřilo tu zběsilé tornádo, které způsobilo, že jsme byli tři týdny bez elektriky. Snažili jsme se vytvořit proud pomocí liščího ohonu jež jsme třeli o ebonitovou tyč, ale ani to nezabíralo....osud byl proti mně a já nemyslela celé dny na nic jiného, než na vaše dychtivé a následně zklamané tváře po nalogování na blog!!!!:) Ale nebojte, su zpět a v plné polní!
Co se za ty tři týdny událo, kromě tedy -teď už vážně- nejhorší bouřky jakou jsem kdy zažila, kdy (Cituji pana Terryho Pratchetta) "blesk bil do země jako šílený vrah," následovaný hromy, které způsobily moji dočasnou hluchotu?
Celkem nic podstatného. Jak jsem zmínila minule, předchozí au pair Winja mě o víkendu seznámila se svým přítelem a pár kamarády, kteří bydlí u super truper teplýho jezera, kde jsme si zaplavali společně s rybami a možná aj dajakým tím hadem, to víte bydlíme uprostřed mokřadů...:) a večer jsme si malinko dopřáli trochu toho Plzeňského prazdroje, který jsem tu v místím "konzumu" objevila:) Jen v krátkosti vám popíšu obyvatele Lake Housu (domu u jezera). Znáte pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký? Tak tihle jsou něco podobného jen bych je nazvala Bezzubka, Bezručka a Beznožka. Dva z nich jsou mladí veteráni z Iráku, či Afghánistánu a Bezzubej si neplatí zdravotní pojištění. Jinak jsou to ale príma kluci...
Následný nedělní den bylo 4.července, což je pro Amíky jeden z nejvýznamějších svátků-je to Den Nezávislosti. Večer jsme se tudíž s jednou Dojče girl vydaly do downtownu-čili centra omrknout slavnosti. No, musím říct, že jsem byla maličko zklamaná, páč jsem čekala daleko víc než obyč ohňostroj, kupu nalitejch vlastenců a kapelu hrající dojemný songy typu-God bless America-the best country in the world.... Ale zas na druhou stranu, jiných možností už zase tolik nezbývá, že?:)
Od pondělí už mi pak zase nastaly galeje, který jsem trávila s host mum Patricii. A musím říct, že lidi měli pravdu-je to zřejmě ta nejlepší a nejhodnější Americká "mamka," co jsem si mohla přát. Dělala všechno, pro to, abych se tu cítila co nejlíp, prošla se mnou fitka v okolí, zařídla do nich volný vstupy na ukázkový hodiny (což mám pocit v Čechách je věc nemožná) a koupila mi, co mi na očích viděla-musím se přiznat, že mi není úplně cizí myšlenka vzít ji sebou až vyrazím nakupovat nějaký to šatstvo:)
Na pár hodinách jsem už ve fitku byla a ani to, že jsem pokaždý kolabovala už po pár minutách, nemohouc popadnout dech a natahujíc ruku po defibrilátoru, kterým každý fitcentrum disponuje (zatímco babči o desítky let starší přede mnou skotačily jak kdyby k snídani vyžahly hopsinkouvou šťávu řízlou redbullem) ani to mě neodradilo a v pondělí se jdu upsat čertu zvanýmu Sportsplex. Jednu výhodu to přeci jen má, je to hned u pláže, takže po nekonečných 60 minutách dřiny se jdu odměnit plácnutím sebou do vln Atlantiku:) Zní to kjásně, což, celý dopolko a odpolko trávit zdokonalováním už tak dokonalé postavy:) hahaha, nesmějme se moc dlouho....!!! a pak následným opalováním a koupačkou v oceánu..:) Ale lidi, nemyslete si, je to tvrdě vykoupený. Páč za těch pár hodin co mám na starosti ty dva upíry, jsem vysátá jak koberec v pěti hvězdičkovým hotelu.
Minulý týden byl můj první, kdy jsem je komandovala úplně sama...malá osmiletá je v pohodě, udělá, co se jí řekne, "domácák" napíše bez řečí a je s ní aj sranda....ale pětiletej mě přesvědčil, že tradiční au pairovský pracovní název pro děcka- "sráč" (slabší povahy prominou) není jen tak, alébrž má svoje hluboké opodstatnění. Nechce dělat domácí úkoly a donutit ho vyžaduje nadlidský výkon...z domácáku přečetl tři věty a zbytek času, než jsme museli jet do kempu-což byla asi půl hodina strávil, ječením, brečením, válením se po zemi, doprovázený vzteklým kopáním buď do vzduchu, nebo do věcí, následovaný zběsilým útěkem do své sluje...a pak jsem ho málem ani nedonutila nasednout do auta...jako co se mě týká, nenutila bych ho do domácích úkolů, nezáleží mi na tom, jestli z něj vyroste línej a tupej blbeček, ale musím ho nutit, protože je to moje práce a když ty úkoly neudělá, tak je to moje zodpovědnost... jinak ale co za divadlo předvádí v mojí přítomnosti, to dělá i v přítomnosti svojí mamky, a ta už je z něj taky dost na nervy občas...pořád se mi za něj omlouvá a za to, že je to takovej sráč...myslím, že to není úplně jejich chyba ani výchovou, protože Samanthu vychovávají stejně a ta je v pohodě...co dodat...potupně se přiznám-páč su čestná pionýrka, že jsem tu dvě noci probulela do polštáře...no jo, mám co jsem chtěla.
Ale abych tento výlev nekončila úplně negativně a vy nebyli nucení koupit další tunu kapesníků....Jacksonville se ukázalo jako docela dobrý místo na zemi:) Je tu pár Dojče děvčat, se kterýma chodíme na pláž, do hospůdky jen tak poplkat a usrkávat colu u jednoho stolu, páč všem je buď pod 21, nebo řídí...a v sobotu za mnou přijela kámoška z Čech, co au pairuje v Atlatně. Zajeli jsme aj s jejím bojfrendem na vzdálenější Daytona bič, a pak večer, když jsme se vrátili do Jacksonville jsme zašli do jednoho z mnoha barů, co se nacházejí hned u pláže. No nezní to jako pohodička - supr báreček, kde hraje živá kapela, drinky v ruce, dajaký ten tanec a pak po zavíračce polokoupačka v oceánu, co je hned za rohem...:) Jen kdyby ty kluby a všechny bary nezavírali v trapnou 2 hodinu ranní, bylo by to všechno ještě mnohem lepší, ale člověk nemůže mít všechno a musí být trochu skromný, že jo?:)
Ještě než se s vámi rozloučím jsem vám všem chtěla poděkovat za komentáře. Hlavně teda příspěvek Brněnské smečky mě opravdu móóóc pobavil a potěšil ve smutných chvílích!!!! Fakt jsem se od srdce zasmála a ještě jednou děkuji!!!! :))) Jak já se na vás těším, až se zase uvidíme, to si ani neumíte představit!!!!:)
Moje drahé čtenářstvo, pro dnešek se s vámi loučím a přeju vám krásný den, pomalu se blížící víkend a slunce v duši, hihi:))))
Vaše chůva k pohledání
Btw. Když najdete chvíli, taky mi napište, třeba na mail, nebo pošlete dopis, holuba, cokoliv. Však já taky chcu vědět, jak vy se máte, co děláte, s kým, kde a za kolik....:)
A ješte jedno P.S. Silvi, tohle tě potěší, Amíkům a nejen těm malým, se líbí Ewa Farná:) Malá se teď chce naučit "Prague language:)" aby věděla, o čem Ewička pěje. Dneska si jí dokonce notovala celou dobu, co byla ve sprše. No není to sranda?:)
úterý 20. července 2010
středa 30. června 2010
Chůva v akci
Dobrý den, mí drazí přátelé!:)))
Opět se vám hlásí zahraniční zpravodajka Kjája ze svého stanoviště "Pod Palmou." Mám za sebou pár prvních pracovních dní, tak jsem si říkala, vzhledem k tomu, že na mě jistojistě myslíte kudy chodíte, sedíte, ležíte atpd., že byste možná chtěli vědět jak to tu chodí, což?
Naštěstí ještě do čtvrtka má se mnou tlupu na starosti i předchozí au pair Winja, takže já si dopřávám "voraz" co nejvíc to jde a funguju spíš jako pozorovatel...nicméně, ráno v sedm maj děcka vstávačku. Většinou jsou už dávno vzhůru a zevlují v ložnici rodičů a pak sami přijdou do kuchyně, takže je nemusíme chodit budit...my už pak jen fungujeme jako paní svačinářky. Je spousta jídel, co si ráno můžou dát. Vybrat si však můžou jen dvě. Grayson si každý ráno dává "Egg white." Většina z vás asi neví, o co se jedná, páč ani Kjája tohle nikdy neviděla. My máme většinou doma krabicové mléko a džusy, ale tady v Americe mají dokonce i krabicové tekuté vaječné bílky. Normálně to pak jen vylejou na pánev a připravují jako palačinky:)) Jak jednoduché...
Po snídani je pak odvážíme do letního kempu. Dneska jsem poprvý řídila s děckama na palubě, takže jsem byla mírně nervózní, ale nakonec žádná kolize nenastala. I když vám teda řeknu, jako zlatá Praha. Lidi řídí jak šílenci, jsou strašně bezohledný a když náhodou zjistíte, že stojíte v blbým pruhu, můžete zapomenout na to, že by vás někdo pustil tam, kam potřebujete. Na druhou stranu, je to alespoň dobrá škola...dneska jsem na světlech stála za týpkem, co měl na zadním skle napsáno: "JUST DIVORCED " a pod tím obrovskýho smajlíka:)
Ale zpátky k dravé zvěři. V létě můžou rodiče svoje děti přihlásit do kempů/táborů. Nejsou to však tábory, na které jsme zvyklí v Čechách, kde děcka pošlete kamsi do lesů, luhů a hájů a dva týdny máte od nich svatej pokoj. Tady to funguje tak, že je každý ráno odvezete a odpolko si zase tu havěť vyzvednete....Děti jsou rozděleni do skupin podle věku a každá skupina má svoje jméno. Grayson je malej "Burák":) Z dva týdny jim tenhle kemp končí a pak nastupují do dalšího, tentokrát tenisového. A tak to jde pořád dokola, dokuď nezačne škola...
Po kempu mají Sam a Grayson ještě další aktivity, jako piano, gymnastiku, ale hlavně školu, kde procvičují čtení, psaní a matiku (rodiče opravdu dbají na to, aby z jejich dětí něco bylo a neskončili jako tupí líný děcka, jako většina jiných dětí tady). Na jednu stranu je lituju...jak moc se ty jejich prázdniny liší od těch našich českých - dvouměsíčních supr prolenošených:))
Jinak po dobu, co jsou děcka v kempu, což je od 9-15, má Kjája úplný volníčko a může si dělat co se jí zlíbí, jupííí a juchuuuu:) No není to skvělé???:))
V pondělí jsme vzaly děti do knihovny, protože tu oni prostě milují! Co mě překvapilo je opět jednoduchost amerického systému půjčování a vracení knih. Jen vyberete co chcete, jdete k takový samoobslužný mašince, kam strčíte svoji průkazku, a pak už jen načítáte čárové kódy knih a DVD, co si chcete vzít dom. A když pak knížky chcete vrátit, tak ani nemusíte vyjít z auta. Prostě jen objedete knihovnu k místu, kde je ve zdi takový zabudovaný box na vracení knih. Stáhnete okýnko u auta a knížky hodíte do boxu...easy peasy:) A takhle to tu mají se vším. Z auta nemusíte udělat ani krok když chcete například vybrat z bankomatu, nebo vyzvednout léky v lékárně. Což je na jednu stranu dobrý, protože když cokoli potřebujete a děcka vám zrovna usnou v autě, tak je nemusíte složitě budit a dostávat z auta...jen přistavíte auto tam, kam potřebujete. Pak tu mají ještě jednu vychytávečku. 24h fungující mašinku na půjčování filmů. Kdykoliv k ní můžete přijet, vybrat film, a ona už vám pak jen vyplivne požadovaný DVD, dobrý ne?:)) No jo, spoustu věcí mají amíci docela vymakaný.
No ale abych se vrátila k dennímu programu...po knihovně, pianu, nebo jakékoliv jiné aktivitě, co následuje po kempu, vezeme dravou zvěř dom, kde je napojíme, dostanou obroku, aby jim bylo do skoku a pak už musí začít makat na svých domácích úkolech. Takže místo, aby přišli dom, pustili si telku (kterou mimochodem mají povolenou sledovat jen hodinku večer před spaním, jinak fakt přísný zákaz), se zase musí učit. Pak sprcha, kterou zvládají naprosto bezvadně sami, potom druhá fáze učení, a pak už přicházejí rodiče a berou si tlupu na starosti. Což je super.
Ani večeři nemá Kjája na starosti. Tu připravuje buď host mum, nebo host dad. A musím uznat, že Patricia vaří fakt skvěle! Jen teda mi moc nesedí ty jejich přilohy. Místo, aby si dali rýži, nebo brambory, tak si k masu dají normálně chipsy!!! To mi teda moc nešmakuje a nejde do hlavy a hlavně do pusy...ale proti gustu, žádný dišputát. Jsem tu, abych se taky naučila něco o jiných kulturách, tak se učím...
No a po večeři, nebo klidně i před ní (nemusím jest s nima, jestli nechcu), si už můžu dělat co chcu a su volná jak ten bird. Zatím teda tady moc není co dělat, páč to tady neznám a taky neznám nikoho, s kým by se to nicnedělání dalo dělat, ale tak snad se to brzo změní, páč Winja mě dnes plánuje seznámit s pár kamarádama. Doteď mi tu vždycky po večeři jen zaklepala liška na dvířka a popřála dobrou noc:)
No nic, pokud jste dočetli až sem, znamená to, že jsem vás k smrti neunudila, ale určitě od toho nejste daleko, tak toho pro dnešek nechám a přihlásím se vám asi až zase bude o čem psát...hlavně o něčem zajímavým:)
Mějte se všichni mooooooooc kjáááásně, koukala jsem, že je v Čechách nádherný počasí, tak si užvejte léto, koupačky a houpačky a já si jdu dát nějaké to čajnýs fůd k obědu a pak hurá do práce:)
Vaše Kjája
Opět se vám hlásí zahraniční zpravodajka Kjája ze svého stanoviště "Pod Palmou." Mám za sebou pár prvních pracovních dní, tak jsem si říkala, vzhledem k tomu, že na mě jistojistě myslíte kudy chodíte, sedíte, ležíte atpd., že byste možná chtěli vědět jak to tu chodí, což?
Naštěstí ještě do čtvrtka má se mnou tlupu na starosti i předchozí au pair Winja, takže já si dopřávám "voraz" co nejvíc to jde a funguju spíš jako pozorovatel...nicméně, ráno v sedm maj děcka vstávačku. Většinou jsou už dávno vzhůru a zevlují v ložnici rodičů a pak sami přijdou do kuchyně, takže je nemusíme chodit budit...my už pak jen fungujeme jako paní svačinářky. Je spousta jídel, co si ráno můžou dát. Vybrat si však můžou jen dvě. Grayson si každý ráno dává "Egg white." Většina z vás asi neví, o co se jedná, páč ani Kjája tohle nikdy neviděla. My máme většinou doma krabicové mléko a džusy, ale tady v Americe mají dokonce i krabicové tekuté vaječné bílky. Normálně to pak jen vylejou na pánev a připravují jako palačinky:)) Jak jednoduché...
Po snídani je pak odvážíme do letního kempu. Dneska jsem poprvý řídila s děckama na palubě, takže jsem byla mírně nervózní, ale nakonec žádná kolize nenastala. I když vám teda řeknu, jako zlatá Praha. Lidi řídí jak šílenci, jsou strašně bezohledný a když náhodou zjistíte, že stojíte v blbým pruhu, můžete zapomenout na to, že by vás někdo pustil tam, kam potřebujete. Na druhou stranu, je to alespoň dobrá škola...dneska jsem na světlech stála za týpkem, co měl na zadním skle napsáno: "JUST DIVORCED " a pod tím obrovskýho smajlíka:)
Ale zpátky k dravé zvěři. V létě můžou rodiče svoje děti přihlásit do kempů/táborů. Nejsou to však tábory, na které jsme zvyklí v Čechách, kde děcka pošlete kamsi do lesů, luhů a hájů a dva týdny máte od nich svatej pokoj. Tady to funguje tak, že je každý ráno odvezete a odpolko si zase tu havěť vyzvednete....Děti jsou rozděleni do skupin podle věku a každá skupina má svoje jméno. Grayson je malej "Burák":) Z dva týdny jim tenhle kemp končí a pak nastupují do dalšího, tentokrát tenisového. A tak to jde pořád dokola, dokuď nezačne škola...
Po kempu mají Sam a Grayson ještě další aktivity, jako piano, gymnastiku, ale hlavně školu, kde procvičují čtení, psaní a matiku (rodiče opravdu dbají na to, aby z jejich dětí něco bylo a neskončili jako tupí líný děcka, jako většina jiných dětí tady). Na jednu stranu je lituju...jak moc se ty jejich prázdniny liší od těch našich českých - dvouměsíčních supr prolenošených:))
Jinak po dobu, co jsou děcka v kempu, což je od 9-15, má Kjája úplný volníčko a může si dělat co se jí zlíbí, jupííí a juchuuuu:) No není to skvělé???:))
V pondělí jsme vzaly děti do knihovny, protože tu oni prostě milují! Co mě překvapilo je opět jednoduchost amerického systému půjčování a vracení knih. Jen vyberete co chcete, jdete k takový samoobslužný mašince, kam strčíte svoji průkazku, a pak už jen načítáte čárové kódy knih a DVD, co si chcete vzít dom. A když pak knížky chcete vrátit, tak ani nemusíte vyjít z auta. Prostě jen objedete knihovnu k místu, kde je ve zdi takový zabudovaný box na vracení knih. Stáhnete okýnko u auta a knížky hodíte do boxu...easy peasy:) A takhle to tu mají se vším. Z auta nemusíte udělat ani krok když chcete například vybrat z bankomatu, nebo vyzvednout léky v lékárně. Což je na jednu stranu dobrý, protože když cokoli potřebujete a děcka vám zrovna usnou v autě, tak je nemusíte složitě budit a dostávat z auta...jen přistavíte auto tam, kam potřebujete. Pak tu mají ještě jednu vychytávečku. 24h fungující mašinku na půjčování filmů. Kdykoliv k ní můžete přijet, vybrat film, a ona už vám pak jen vyplivne požadovaný DVD, dobrý ne?:)) No jo, spoustu věcí mají amíci docela vymakaný.
No ale abych se vrátila k dennímu programu...po knihovně, pianu, nebo jakékoliv jiné aktivitě, co následuje po kempu, vezeme dravou zvěř dom, kde je napojíme, dostanou obroku, aby jim bylo do skoku a pak už musí začít makat na svých domácích úkolech. Takže místo, aby přišli dom, pustili si telku (kterou mimochodem mají povolenou sledovat jen hodinku večer před spaním, jinak fakt přísný zákaz), se zase musí učit. Pak sprcha, kterou zvládají naprosto bezvadně sami, potom druhá fáze učení, a pak už přicházejí rodiče a berou si tlupu na starosti. Což je super.
Ani večeři nemá Kjája na starosti. Tu připravuje buď host mum, nebo host dad. A musím uznat, že Patricia vaří fakt skvěle! Jen teda mi moc nesedí ty jejich přilohy. Místo, aby si dali rýži, nebo brambory, tak si k masu dají normálně chipsy!!! To mi teda moc nešmakuje a nejde do hlavy a hlavně do pusy...ale proti gustu, žádný dišputát. Jsem tu, abych se taky naučila něco o jiných kulturách, tak se učím...
No a po večeři, nebo klidně i před ní (nemusím jest s nima, jestli nechcu), si už můžu dělat co chcu a su volná jak ten bird. Zatím teda tady moc není co dělat, páč to tady neznám a taky neznám nikoho, s kým by se to nicnedělání dalo dělat, ale tak snad se to brzo změní, páč Winja mě dnes plánuje seznámit s pár kamarádama. Doteď mi tu vždycky po večeři jen zaklepala liška na dvířka a popřála dobrou noc:)
No nic, pokud jste dočetli až sem, znamená to, že jsem vás k smrti neunudila, ale určitě od toho nejste daleko, tak toho pro dnešek nechám a přihlásím se vám asi až zase bude o čem psát...hlavně o něčem zajímavým:)
Mějte se všichni mooooooooc kjáááásně, koukala jsem, že je v Čechách nádherný počasí, tak si užvejte léto, koupačky a houpačky a já si jdu dát nějaké to čajnýs fůd k obědu a pak hurá do práce:)
Vaše Kjája
neděle 27. června 2010
Americký domov
Jak už jsem psala v minulém příspěvku, v pátek jsme se všechny au pairky a au paři rozletěli do nových domovů. Vyděšený výraz v očích, třesoucí se kolena a stažený půlky - takhle přesně jsem vypadala, když jsem vystupovala letadla...byla jsem tak mimo, že jsem přehlídla rodinu, která už na mě čekala s obrovským nápisem : "Welcome Klara":)
Až ve mě hrklo, když jsem najednou slyšela, jak někdo volá moje jméno přes celou letištní halu...ale přivítání bylo víc než vřelé. Samantha - ta 8letá se ke mě hned rozeběhla, objala mě a uvítala. Hned chtěla vědět, co si myslím o uvítacím nápise, co pro mě vyrobili, a jak se mi líbí to a to a mlela a mlela a pusu nezavřela do doby než usnula..což jsem opravdu uvítala, protože nebyla prostě možnost, aby nastalo trapný ticho:) Grayson, Samanthin brácha byl nejdřív trochu nesmělej, ale pak se taky chytnul a bylo to.
Rodiče, nevím proč, mi nepřišli tak nadšený, jako kdyby očekávali někoho jinýho, spešl teda host táta... ale za ty dva dny jsem zjistila, že není všechno jak se na první pohled zdá. Patricia-host mum je prostě úžasná, a jak jsem slyšela od ostatních, všichni kdo ji znají si ji zamilují. No a Gary- host táta je prostě Gary. Je trošku přísný, ale taky milý svým způsobem. Winja- au pair, která tu byla přede mnou a týden mě teď bude zaučovat, mi jen potvrdila obrázek, který jsem si stihla za ty dva dny udělat.
Musím říct, že jsem se fakt bála a byla připravená na nejhorší, ale co jsem tak zatím vypozorovala, a hlavně co jsem slyšela nejen od předchozích au pair v této rodině, ale i od holek, co pracují jako au pair pro jiné rodiny, měla jsem štěstí, protože tohle je prý nejlepší rodina široko daleko. Rodiče vychovávají svoje děti s obrovskou trpělivostí a láskou, ale zároveň jsou na ně i dost přísní. A děti, jak se zdá nepatří mezi ty nejrozmazlenější smrady, ale naopak je vidět, že svoje rodiče respektují a vždycky poslechnou. Někdy teda to dá trošku víc práce, ale nakonec všechno udělají. No uvidíme, jak budou poslouchat tetu Kjáju. Jestli ne, nastolím metodu "Igor Hnízdo":)
Jooo, a pak je tu ještě jeden obyvatel domu, miniaturní pinč Jackie, která mi zrovna leží v posteli u nohou a chrápe o sto šest:)
No a kdeže to vlastně teď Kjája bydlí? Za prvý, dům nestojí jen tak u silnice...místo, kde rodina bydlí je takové město ve městě...mají spešl vjezd s ostrahou, kterým když projedete, tak to trvá ještě asi 5 minut, než dorazíte k jejich domu. Cestou míjíte paláce s jachtama, rybníky, golfová hřiště, vlastní posilovnu a tenis klub...no mazec...
Děcka a kdybyste viděli ten dům - předsedóóó, oni mají záchod, předsedóóó, oni mají bazény:))) To je hotovej palááác Celý horní patro zabírají dětské ložnice, a obrovský prostor pro hraní. Děcka tu mají asi milion hraček, mega plazmovou televizi a všechno, o čem se i dospělým u nás může jen zdát:) V přízemí je mega kuchyň s obývákem, vstupní hala , ložnice rodičů a můj pokoj. Mám svůj takový mini byt v jejich domě. Vlastní chodbu, koupelnu a ložnici s televizí, DVD přehrávačem a vlastním východem z domu, což je supr. Dostala jsem mobil a uvítací koš, ve kterém je spousta věcí, které mysleli, že by se mi na začátku mohly hodit. Ještě jsem neměla moc času to všechno nafotit, ale brzo snad bude příležitost, aby jste se i vy pokochali:)
Jinak už dnes jsem tu poprvý řídila auto. Host dad mě vzal na projížďku, aby se ujistil, že jsem nelhala a su čestná pionýrka, a že opravdu nenarazím do první palmy, kterou potkám:) Řízení ušlo až teda na couvání...za prvý, zadní sklo je strašně mrňavý, takže je přes něj prdlačku vidět a ještě ke všemu, jsem si v tý nervozitě spletla brzdu s plynem a málem to napálila do jejich fontánky před domem:))) Ale dobrý, nic se nestalo a dokonce i Garyho vyděšený výraz se po pár hodinách vytratil z jeho tváře:) Jinak to bylo poprvý, co jsem řídila auto s automatickou převodovkou a musím říct, že je to pohodlný, ale víc mě baví manual.
Děcka, pro dnešek je to asi všechno. Omlouvám se, že nesrším ostrovtipem jak jste normálně u mě zvyklí:))haha, ale jsem fakt utahaná. Pořádně jsem se nevyspala už od doby, co jsem sem přiletěla a zítra je navíc můj první working day, tak mi, prosím, držte všechno, co máte, ať to zvládnu:) Mějte se tam kjáááásně. Všichni mi strašně chybíte a těším se, že se za rok sejdeme!!!!!
Až ve mě hrklo, když jsem najednou slyšela, jak někdo volá moje jméno přes celou letištní halu...ale přivítání bylo víc než vřelé. Samantha - ta 8letá se ke mě hned rozeběhla, objala mě a uvítala. Hned chtěla vědět, co si myslím o uvítacím nápise, co pro mě vyrobili, a jak se mi líbí to a to a mlela a mlela a pusu nezavřela do doby než usnula..což jsem opravdu uvítala, protože nebyla prostě možnost, aby nastalo trapný ticho:) Grayson, Samanthin brácha byl nejdřív trochu nesmělej, ale pak se taky chytnul a bylo to.
Rodiče, nevím proč, mi nepřišli tak nadšený, jako kdyby očekávali někoho jinýho, spešl teda host táta... ale za ty dva dny jsem zjistila, že není všechno jak se na první pohled zdá. Patricia-host mum je prostě úžasná, a jak jsem slyšela od ostatních, všichni kdo ji znají si ji zamilují. No a Gary- host táta je prostě Gary. Je trošku přísný, ale taky milý svým způsobem. Winja- au pair, která tu byla přede mnou a týden mě teď bude zaučovat, mi jen potvrdila obrázek, který jsem si stihla za ty dva dny udělat.
Musím říct, že jsem se fakt bála a byla připravená na nejhorší, ale co jsem tak zatím vypozorovala, a hlavně co jsem slyšela nejen od předchozích au pair v této rodině, ale i od holek, co pracují jako au pair pro jiné rodiny, měla jsem štěstí, protože tohle je prý nejlepší rodina široko daleko. Rodiče vychovávají svoje děti s obrovskou trpělivostí a láskou, ale zároveň jsou na ně i dost přísní. A děti, jak se zdá nepatří mezi ty nejrozmazlenější smrady, ale naopak je vidět, že svoje rodiče respektují a vždycky poslechnou. Někdy teda to dá trošku víc práce, ale nakonec všechno udělají. No uvidíme, jak budou poslouchat tetu Kjáju. Jestli ne, nastolím metodu "Igor Hnízdo":)
Jooo, a pak je tu ještě jeden obyvatel domu, miniaturní pinč Jackie, která mi zrovna leží v posteli u nohou a chrápe o sto šest:)
No a kdeže to vlastně teď Kjája bydlí? Za prvý, dům nestojí jen tak u silnice...místo, kde rodina bydlí je takové město ve městě...mají spešl vjezd s ostrahou, kterým když projedete, tak to trvá ještě asi 5 minut, než dorazíte k jejich domu. Cestou míjíte paláce s jachtama, rybníky, golfová hřiště, vlastní posilovnu a tenis klub...no mazec...
Děcka a kdybyste viděli ten dům - předsedóóó, oni mají záchod, předsedóóó, oni mají bazény:))) To je hotovej palááác Celý horní patro zabírají dětské ložnice, a obrovský prostor pro hraní. Děcka tu mají asi milion hraček, mega plazmovou televizi a všechno, o čem se i dospělým u nás může jen zdát:) V přízemí je mega kuchyň s obývákem, vstupní hala , ložnice rodičů a můj pokoj. Mám svůj takový mini byt v jejich domě. Vlastní chodbu, koupelnu a ložnici s televizí, DVD přehrávačem a vlastním východem z domu, což je supr. Dostala jsem mobil a uvítací koš, ve kterém je spousta věcí, které mysleli, že by se mi na začátku mohly hodit. Ještě jsem neměla moc času to všechno nafotit, ale brzo snad bude příležitost, aby jste se i vy pokochali:)
Jinak už dnes jsem tu poprvý řídila auto. Host dad mě vzal na projížďku, aby se ujistil, že jsem nelhala a su čestná pionýrka, a že opravdu nenarazím do první palmy, kterou potkám:) Řízení ušlo až teda na couvání...za prvý, zadní sklo je strašně mrňavý, takže je přes něj prdlačku vidět a ještě ke všemu, jsem si v tý nervozitě spletla brzdu s plynem a málem to napálila do jejich fontánky před domem:))) Ale dobrý, nic se nestalo a dokonce i Garyho vyděšený výraz se po pár hodinách vytratil z jeho tváře:) Jinak to bylo poprvý, co jsem řídila auto s automatickou převodovkou a musím říct, že je to pohodlný, ale víc mě baví manual.
Děcka, pro dnešek je to asi všechno. Omlouvám se, že nesrším ostrovtipem jak jste normálně u mě zvyklí:))haha, ale jsem fakt utahaná. Pořádně jsem se nevyspala už od doby, co jsem sem přiletěla a zítra je navíc můj první working day, tak mi, prosím, držte všechno, co máte, ať to zvládnu:) Mějte se tam kjáááásně. Všichni mi strašně chybíte a těším se, že se za rok sejdeme!!!!!
Ňů Jórk, konkrýt džangl vér dríms ár mejd of:)
Nuže, milí, drazí, konečně se vám ze svého stanoviště hlásí vaše drahá Chůva k pohledání:) Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale vážně nebyl čas si ani uprdnout, natož psát o tom jak se mám:)
Tak jakže to vlastně všechno začalo, probíhalo a zatím probíhá?
Na letišti mě, moji českou spolucestujici, a obrovskou hromadu Dojče atletů posbíral týpek z agentury a odvezl nás do školy. Nikdo ale jako neřekl, že to bude cesta z města dlouhá jak tejden před vejplatou, navíc v neklimatizovaným buse když venku bylo 31 stupňů Celsiových...takže Kjája, která se chytře nezásobila, přijela na místo určení vyprahlá jak velbloud co před přechodem pouště zapomněl načepovat do hrbu... Totálně vyčerpaní, upocený, hladoví, upatlaný a někteří z nás i vypatlaný:) jsme byli nahnáni do společenský místnosti, kde jsme dostali instrukce co a jak, kde co je a tak, vyfasovali jsme pizzu, vodu a klíče od pokoje a byli jsme pro zbytek večera propuštěni.
V pokoji už na mě čekala moje švédiše spolubydliše. A jak mi jeden chytrý člověk řekl: "Jestliže Švédové vynalezli švédskou trojku, tak bude určite chytrá a vpohodě":)) A taky byla!!! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o její zemi. Například, jak přežít kdybych skončila jako švédský bezdomovec:)) Pokud vás tato informace taky zajímá, neváhejte mě kontaktovat a já se s vámi ráda podělím o info:) Jinak jsem se dozvěděla například, že ve Švédsku jsou velkou atrakcí losi-losové, jakkoliv jim chcete říkat..lidi se na ně jezdí dívat z celé Evropy a jako suvenýr si pak na památku můžou koupit losí bobek:)))) Nevím jak vy, ale já se tam rozhodně chystám, už jen pro ten kakánek:) Jo a kdybyste chtěli třeba nějakému Švédovi poděkovat za pěknou švédskou trojku, tak stačí říct: "tak":))
No, a jak, že to tam probíhalo, vypadalo? Celý kampus vypadal spíš jako obrovský park, kam bylo zasazeno pár starobylých budov. Ráno jsem z okna mohla dokonce vidět srnky na pastvě. To byla jedna z těch hezčích věcí ve škole...
Mezi ty horší věci patřilo jídlo a sprchy...Ráno snídaně v nevábně smrdící jídelně. Ten smrad bych dechberoucí. Nicméně po několika minutách vám stejně všechny čichové buňky odumřely, takže už jsme to pak neřešili. Ne tak lehce už jídlo....snídaně byly to jediný co se dalo pozřít, aniž byste se museli bát, že vám žaludek příjde popřát dobrej den:) Třeba ryba, tu snad ještě živou posypali něčím, co si říkalo směs koření, a hodili narychlo do mikrovlnky těsně předtím, než nám to s radostí naservírovali..no, ještě, že tam byli alespoň ty dvě polosyrový brambory, jinak bychom všichni umřeli hlady. Toliko k jídlu.
A sprchy? Ty se popsat ani nedají...to se prostě musí prožít. Z těch pěti, co tam pro tu stovku au pair bylo, půlka nefungovala a z jedný tekla jen vařící voda. Ráno zase tekla pro změnu jen voda ledová, takže ve sprchách jsme se rozhodně nenudili:))) Ale nevadí, otužovaní musí být.
Celý dny jsme jinak trávili ve škole. Já jsem samozřejmě patřila do třídy s názvem First Class, čili 1.třída:) A naše úča byla prostě úúúúžasná. Byla milá, hodná, pořád se usmívala a neustále nás povzbuzovala a podporovala. Můžeme jen litovat, že téměř žádná naše učitelka v Čechách nikdy nebyla jako ona...a škola celkově ušla. Čekala jsem, že to bude mnohem horší, ale nakonec jsem si to fakt užila. Byla sranda, poznala jsem spoustu nových lidí, dozvěděla se hromadu informací o různých národnostech a dokonce jsem si užila i "sing along" večer. To je akce, kdy se všechny třídy sejdou v jakémsi divadle a lidi z každé národnosti musí na podium a zazpívají a předvedou nějakou typickou dětskou písničku. Byla to sranda a Kjája si to užila o to víc, když zařídila, že nemusí sama s českou spoluaupairkou vystupovat a může se vpoklidu přidat k početné dojče group. Ježiši, těch tam bylo, že si člověk připadal jak na nějakým dojče sletu...
Poslední den školy nás vzali do centra New Yorku....nikdy jsem nechápala jak lidi po návštěvě toho města můžou říct, že milujou NY. Já tam byla jen chvilku, ale už po prvních pár minutách jsem si říkala: "Miluju New York!!!!":))) To město vám prostě vezme dech!
V pátek ráno jsme si už jen zabalili, nechali se odvézt na letiště a letěli k rodinám. V jednu chvíli jsem vážně uvažovala o tom, že na to kašlu a vezmu první let zpátky do Prahy, ale nakonec jsem odevzdaně nastoupila do letadla směr Jacksonville, Florida.
P.S. Fotky můžete brzy najít na následující adrese: http://chuvakpohledani.rajce.idnes.cz/
Tak jakže to vlastně všechno začalo, probíhalo a zatím probíhá?
Na letišti mě, moji českou spolucestujici, a obrovskou hromadu Dojče atletů posbíral týpek z agentury a odvezl nás do školy. Nikdo ale jako neřekl, že to bude cesta z města dlouhá jak tejden před vejplatou, navíc v neklimatizovaným buse když venku bylo 31 stupňů Celsiových...takže Kjája, která se chytře nezásobila, přijela na místo určení vyprahlá jak velbloud co před přechodem pouště zapomněl načepovat do hrbu... Totálně vyčerpaní, upocený, hladoví, upatlaný a někteří z nás i vypatlaný:) jsme byli nahnáni do společenský místnosti, kde jsme dostali instrukce co a jak, kde co je a tak, vyfasovali jsme pizzu, vodu a klíče od pokoje a byli jsme pro zbytek večera propuštěni.
V pokoji už na mě čekala moje švédiše spolubydliše. A jak mi jeden chytrý člověk řekl: "Jestliže Švédové vynalezli švédskou trojku, tak bude určite chytrá a vpohodě":)) A taky byla!!! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o její zemi. Například, jak přežít kdybych skončila jako švédský bezdomovec:)) Pokud vás tato informace taky zajímá, neváhejte mě kontaktovat a já se s vámi ráda podělím o info:) Jinak jsem se dozvěděla například, že ve Švédsku jsou velkou atrakcí losi-losové, jakkoliv jim chcete říkat..lidi se na ně jezdí dívat z celé Evropy a jako suvenýr si pak na památku můžou koupit losí bobek:)))) Nevím jak vy, ale já se tam rozhodně chystám, už jen pro ten kakánek:) Jo a kdybyste chtěli třeba nějakému Švédovi poděkovat za pěknou švédskou trojku, tak stačí říct: "tak":))
No, a jak, že to tam probíhalo, vypadalo? Celý kampus vypadal spíš jako obrovský park, kam bylo zasazeno pár starobylých budov. Ráno jsem z okna mohla dokonce vidět srnky na pastvě. To byla jedna z těch hezčích věcí ve škole...
Mezi ty horší věci patřilo jídlo a sprchy...Ráno snídaně v nevábně smrdící jídelně. Ten smrad bych dechberoucí. Nicméně po několika minutách vám stejně všechny čichové buňky odumřely, takže už jsme to pak neřešili. Ne tak lehce už jídlo....snídaně byly to jediný co se dalo pozřít, aniž byste se museli bát, že vám žaludek příjde popřát dobrej den:) Třeba ryba, tu snad ještě živou posypali něčím, co si říkalo směs koření, a hodili narychlo do mikrovlnky těsně předtím, než nám to s radostí naservírovali..no, ještě, že tam byli alespoň ty dvě polosyrový brambory, jinak bychom všichni umřeli hlady. Toliko k jídlu.
A sprchy? Ty se popsat ani nedají...to se prostě musí prožít. Z těch pěti, co tam pro tu stovku au pair bylo, půlka nefungovala a z jedný tekla jen vařící voda. Ráno zase tekla pro změnu jen voda ledová, takže ve sprchách jsme se rozhodně nenudili:))) Ale nevadí, otužovaní musí být.
Celý dny jsme jinak trávili ve škole. Já jsem samozřejmě patřila do třídy s názvem First Class, čili 1.třída:) A naše úča byla prostě úúúúžasná. Byla milá, hodná, pořád se usmívala a neustále nás povzbuzovala a podporovala. Můžeme jen litovat, že téměř žádná naše učitelka v Čechách nikdy nebyla jako ona...a škola celkově ušla. Čekala jsem, že to bude mnohem horší, ale nakonec jsem si to fakt užila. Byla sranda, poznala jsem spoustu nových lidí, dozvěděla se hromadu informací o různých národnostech a dokonce jsem si užila i "sing along" večer. To je akce, kdy se všechny třídy sejdou v jakémsi divadle a lidi z každé národnosti musí na podium a zazpívají a předvedou nějakou typickou dětskou písničku. Byla to sranda a Kjája si to užila o to víc, když zařídila, že nemusí sama s českou spoluaupairkou vystupovat a může se vpoklidu přidat k početné dojče group. Ježiši, těch tam bylo, že si člověk připadal jak na nějakým dojče sletu...
Poslední den školy nás vzali do centra New Yorku....nikdy jsem nechápala jak lidi po návštěvě toho města můžou říct, že milujou NY. Já tam byla jen chvilku, ale už po prvních pár minutách jsem si říkala: "Miluju New York!!!!":))) To město vám prostě vezme dech!
V pátek ráno jsme si už jen zabalili, nechali se odvézt na letiště a letěli k rodinám. V jednu chvíli jsem vážně uvažovala o tom, že na to kašlu a vezmu první let zpátky do Prahy, ale nakonec jsem odevzdaně nastoupila do letadla směr Jacksonville, Florida.
P.S. Fotky můžete brzy najít na následující adrese: http://chuvakpohledani.rajce.idnes.cz/
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)